Přeskočit na obsah
Budeme jí říkat Lenka
Ne proto, že je to příběh jedné konkrétní ženy. Spíš proto, že podobných Lenek je hodně. Možná nějakou znáte a možná se na vás dívá ráno ze zrcadla.
Lenka má vlastně dobrý život. Má práci. Domov. Rodinu. Lidi, na kterých jí záleží. Není v existenční krizi. Navenek působí jako žena, která věci zvládá. A ona je opravdu zvládá.
Ráno vstane a den se rozběhne dřív, než si stihne všimnout, jak se vlastně cítí. V hlavě už má seznam věcí, které je potřeba zařídit, připomenout, zkontrolovat nebo vyřešit.
Kdyby se jí někdo zeptal, jak se má, nejspíš by odpověděla:
„Dobrý. Jen jsem nějaká unavená.“
A možná by se u toho i usmála.
Když únava dostává stále nová vysvětlení
Protože únava se dá vysvětlit, obhájit.
Šla pozdě spát.
Den byl náročný.
Je toho teď hodně.
V jejím věku už člověk není jako dřív.
Všechno má vysvětlení.
A právě proto si Lenka dlouho nevšimne, že těch vysvětlení už je nějak moc.
Pořád funguje. V práci je spolehlivá. Doma je k dispozici. Když je potřeba něco zařídit, zařídí to. Když se něco komplikuje, najde řešení.
Jen ji to stojí víc sil, než si dokáže přiznat.
Co se ztrácí jako první
Večer si sedne a před sebou má konečně chvíli ticha. Jenže ticho nepřinese úlevu. Spíš jen ukáže, jak moc je unavená.
Nemá chuť si číst. Nemá sílu zavolat kamarádce. Nechce už nic plánovat, řešit ani vymýšlet.
Přeje si, jen chvíli nebýt k dispozici.
A ráno se kolotoč povinností rozběhne znovu.
Uvnitř Lenky, ale začíná být něco jinak.
Nejprve zmizí nenápadné drobnosti.
Radost a požitek z dříve tak milované kávy. Chuť něco dělat jen tak. Trpělivost u běžných rozhovorů, kterou vždy všichni na Lence neskrytě obdivovali.
Pocit, že v každém dni je aspoň chvíle, která patří jen jí.
A protože navenek pořád funguje, nikdo si té změny patrně ani nevšiml.
Dokonce ani ona sama ne.
Proč se silní lidé zastaví až, když už je někdy pozdě
To je, právě na silných lidech to zrádné.
Nezastaví se ve chvíli, kdy začínají být unavení. Často se zastaví až tehdy, když už nejde pokračovat.
Možná to znáte taky.
Žijete život, který by „měl být v pořádku“. Máte přece za co být vděční. A přesto uvnitř cítíte, že nejste jako dřív.
Možná si jen nechcete stěžovat.
Možná jen příliš dlouho fungujete na dluh.
Jak poznat, že už jedete příliš dlouho bez doplnění sil
Možná na tom nejste stejně jako Lenka.
Možná se vám jen něco z jejího příběhu zdá povědomé. Odpověď „dobrý“. Únava, která se dá pořád nějak vysvětlit. Pocit, že navenek zvládáte, ale uvnitř už to není ono.
A možná jste si při čtení řekli: „Tohle ještě nejsem já.“ Možná ne.
A možná právě proto má smysl se na chvíli zastavit dřív, než to bude úplně jasné.
Možná je čas se zastavit, pokud:
- jste unavení i po odpočinku,
- ztrácíte radost z věcí, které jste měli rádi
- máte pocit, že jen plníte povinnosti,
- stále častěji říkáte "to musím ještě chvíli zvládnout"
- energie se nevrací tak jako dřív
Krátký orientační test “Jak se mi doopravdy daří” vám pomůže podívat se na to, jak na tom teď jste. Je to příležitost podívat se na signály, které se v běžném životě snadno schovají za věty jako „je toho teď hodně“, „tohle musím zvládnout“ nebo „jen jsem unavená“.
Ne proto, že je s vámi něco špatně.
Ale proto, že i silní lidé potřebují včas poznat, kdy už jedou příliš dlouho bez doplnění sil.
Udělejte si test Jak se mi doopravdy daří a zjistěte, jestli se vaše síly ještě stíhají vracet.